...nejlepším okamžikem v mém životě bylo stopování v indických kopcích nedaleko města jógy Rishikeshi (nedaleko hranic s Nepálem) v roce 2014, kde nám zastavilo první projíždějící auto. Shodou okolností to byl náklaďák, shodou okolností nás řidič přemluvil, ať s ním jedeme do místa, kde má složit materiál, který vezl na korbě…To jsme netušily, že tím myslí strávit dvě noci v náklaďáku uprostřed hor. Díky Ti za to drahý, pohostinný příteli, že jsme na tvou nabídku kývly a zažily úžasné tři dny na cestě, s teplou dekou, úžasnými panoramaty a s několika vykulenými stopaři, které si s námi popovezl.
PS: tuto cestu náš nepálský přítel absolvuje sedmkrát v týdnu. Během cesty jsme zjistily, že je to značně rizikový povolání…sem-tam se utrhne silnice, sem-tam řidiči neubrzdí zatáčku a převrátí se ze srázu do údolí, sem-tam nevychytají krajnici…zvláštní pocit jet v tom vozítku s vědomím, že nevíte, jak to všechno dopadne. Proto vznikl zákaz jezdit po zatmění slunce do východu, aby tím vláda omezila tolik dopravních nehod.
V kopcích nad městem Rishikeshi...zachvilku si mávneme na náklaďak a ocitneme se v kotpytu auta s dalšíma dvěma indickýma stopařema.

Panoramata s naším původním cílem cesty - navštívit městečko linoucí se na vrcholku hor.
Náklaďák je pod dohledem boha Shivy - ničitele vesmíru.
Je večer a naše cílové město Uttarkashi je ještě hodně daleko...Před večeří, kterou nám připravuje jeho kamarád si dáváme trochu pivečka s vodkou na zahřátí.
Žádné komentáře:
Okomentovat