Venku je krásné teplo, sluníčko svítí a já pobíhám po zahradě se vzorky vepřových jater, které umisťují do různých výšek. Poté je nechám ležet kolem pěti hodin na sluníčku aby na ně mouchy bzučivky (Calliphoridae - takové ty lesklé zeleno-modré mouchy lezoucí po hov...) stihly naklást své potomky v podobě vajíček, které si vypiplám do dospělosti a následně o nich napíšu do své diplomové práce.
Pro ty z vás co netuší, čím vším se forenzní entomologie zabývá jsem sepsala článek, který možná vysvětlí sousedům (který pochybuji,že by toto četli),co to jenom dělám za výzkum,že na zahradě rozhazuji vzorky jater.
Forenzní entomologie je jedna ze speciálních oborů kriminalistiky. Bez ohledu na zařazení, vycházejí poznatky
ze studia klasické entomologie, v tomto případě aplikované na mrtvé
tělo. Tyto poznatky se uplatňují zejména v případech vražd, kdy je tělo
objeveno až dny nebo týdny po zločinu, kdy může hmyz poskytnout překvapivě
přesné informace o čase smrti, počtu a umístění zranění (bzučivky se nedokážou
dostat skrze neporušenou kůži) a dokonce o tom, zda bylo tělo přemísťované.
Další oblastí jsou pak možné toxikologické expertízy (toxiny z těla se dají
zjistit v tělech larev).
Klasické
kriminalistické metody (identifikace podle otisků prstů, zkoumání střel a
nábojnic) mají historii v řádu sto let, forenzní entomologie má počátky již ve
třináctém století. Jednu z prvních expertíz popisuje Sung Tz´u ve starověké
Číně. Vědecké základy entomologie v tradičním pojetí pak nacházíme zejména
ve Francii okolo roku 1850, v Kanadě pak o dalších třicet let později. Za zlatý
věk forenzní entomologie lze pak považovat sedmdesátá léta v USA, kdy je
zakládáno velké množství entomologických škol a entomologie je více
využívána v procesu vyšetřování a také uznávána před soudy.
V úplně první fázi, tedy těsně po
smrti nebo ještě krátce před ní, zaútočí na tělo např. mravenci, vosy či brouci
střevlíci, aby si z něj „uždíbli“ kousek potravy. Pro stanovení doby úmrtí jsou
však mnohem důležitější mouchy bzučivky, které začnou klást vajíčka do snadno
přístupných míst, zejména na sliznice (oči, nos a ústa) či otevřené rány.
Na tělo jsou mouchy přitahovány hlavně „vůní“ potu, krve a masa. Později se v
těle začnou množit bakterie (z trávicího traktu) a další mikroorganizmy, které
produkují plyny, jimiž se začnou plnit tělní dutiny a tělo se začne nafukovat.
Toto stádium trvá tak dlouho, než se larvy dostanou do dutin a plyny uvolní
(3-5 dnů). "Vůni" těchto plynů nedokáží odolat jak mouchy (zejména
bzučivky a masařky), tak mrchožraví brouci hrobaříci a mrchožrouti.
Zhruba do 5
dní po smrti však tělo „zhroutí“ a započne v něm nová vlna biochemických
procesů (aktivní rozklad). Během tohoto období, které se někdy rozděluje do
dvou dílčích fází, se tělo stává biochemicky aktivním. V první řadě dojde ke
zmýdelnatění tuků k tomu se nakonec přidává i fermentace proteinů (bílkovin)
svalové hmoty, která způsobuje charakteristický zápach, připomínající zrající
sýr. Ten láká mouchy s přiléhavým názvem sýrohlodky, dále pak mouchy z čeledí
octomilkovitých a mouchovitých, brouky kožojedy či krásné paličníky z čeledi
pestrokrovečníkovitých.
Z poměru zastoupení vývojových
stadií jistých druh hmyzů a později (asi po 20–45 dnech) i poměru různých
dalších druhů hmyzu může proto znalec takového ekosystému zjistit řadu
informací, které by odborníkům z jiných kriminalistických profesí proklouzly
mezi prsty. Tělo je jednak z velké části rozloženo a zkonzumováno, jednak je
díky slunečnímu záření částečně mumifikováno tak, že se k němu další zájemci o
hostinu mnohem hůře dostávají. V pokročilém stadiu rozkladu se z těla
uvolňuje další látka nevábné vůně, čpavek (amoniak). Na tělo se začínají slétat
spíše mouchy z čeledi hrbilkovitých či „pravé“ mouchy rodu Hydrotaea. Po více
než jednom roce zbudou z těla jen části velmi odolné tkáně, jako jsou kosti,
vlasy, chrupavky či zaschlé (mumifikované) zbytky kůže. I na tyto zbytky se
pochopitelně specializuje řada druhů hmyzu, zejména larvy nejrůznějších brouků
(kožojedi, rušníci a další). Z takto zkonzumovaného těla však již nelze zjistit
o mnoho více, než že ke smrti došlo již před relativně dlouhou dobou (tj. více
než 1 rokem).
Důležitou stopou nejsou jen larvy
či dospělci hmyzu, ale také nepohyblivé kukly, které jsou u dvoukřídlého hmyzu
(např. much) obaleny ještě tzv. pupariem. Larvy řady much se nekuklí přímo v
mrtvém těle, ale odlézají splnit tento úkol 3–6 metrů mimo něj. „Přítomnost
kukel v okolí je důležitým zdrojem informací o časovém průběhu kolonizace
mrtvého těla. U těl nalezených v místnostech nacházíme kukly či přímo dospělce u
prahů bytu. Pro správné stanovení jejich stáří je třeba co nejpřesněji znát
konkrétní druh mouchy. Ty jsou si v larválním stadiu (zejména v 1. a 2. instaru) tak
neuvěřitelně podobné, že si je od sebe netroufne odlišovat ani ten největší
odborník. V ideálním případě se polovina nalezeného materiálu
usmrtí a druhá polovina se ponechá živá, vše se odveze do laboratoře. Tam
se larvy krmí vepřovým masem a čeká se
na jejich vylíhnutí. Podle dospělých exemplářů se druhy určí spolehlivě.
Faktory ovlivňující výskyt hmyzu
na mrtvém těle. K nejrychlejšímu rozkladu dochází přirozeně ve volné přírodě. V
případě, že se tělo nachází v hrobě (většinou mělkém) se rozklad těla výrazně
zpomalí. Volně ložená mrtvola stihne na povrchu snížit až 90 % své váhy za 1 týden,
u těl pohřbených je úbytek asi 20 % za 6–8 týdnů, jak udává Hana
Šuláková. Výsledky se budou pochopitelně opět lišit v případě, že rozklad
těla probíhal v době vegetační sezóny či mimo ni. V zimě je rozklad
pomalejší a objevují se spíše malé, méně početné druhy hmyzu, např. mouchy z
čeledi lanýžovkovitých či sýrohlodkovitých.
Zkreslení a následně špatný odhad
času smrti může způsobit zmražení - pokud tělo bylo zmraženo před další
manipulací. Nicméně, další forenzní odborníci by měli být schopni určit,
zda byl subjekt zmražen a hmyz určí čas expozice. V případě, že tělo je pohřbeno hluboko, pak se
většina hmyzu k tělu nedostane.
Závěrem bych zdůraznila, že po 72 hodinách je forenzní entomologie
nejpřesnější metoda určování doby smrti. Neobejde se to bez pilné práce
entomologa (odběr larev z těla, kultivaci, zhodnocení výsledků atd.).
Společně s dalšími forenzními vědami dokáže vypátrat pachatele trestného
činu.
